Devil of Highland
Česky English
VÍTEJTE NA NAŠICH STRÁNKÁCH...



GRRRRRRRR

… a je to tu zase – Neff a její potěhotenské chutě … Pokud se někdo podivuje chutím těhotenským, pak by mu Neff dozajista vyrazila dech – možná ani ne tak skladbou jídelníčku, nýbrž svou neskutečnou drzostí.

To, že našim lidským dětem vyžrala téměř nedobytně ukrytou tašku, obsahující pracně vymrskané sladkosti z Velikonoc … to, že si samovolně pochutnala na odčervovacím prášku z mých zásob … i to, že občas okrade naše děti o snídani, jsem přešla bez jediné uštěpačné poznámky, ale co předvádí teď, to už je prostě moc. Nechtěla jsem  jí před veřejností nijak ztrapňovat – nikdo přece nejsme bez chyby, ale potřebuji se někomu vyplakat a toto beru jako malé zadostiučinění, které alespoň trochu vykompenzuje to, jak se mi díky ní narušuje má křehká psychická rovnováha, kterou jsem snad nikdy ani neměla …

Neff není nikterak blbé zvíře – postupně přidává na náročnosti situací – samozřejmě náročnosti pro moje nervy. Jelikož se zřejmě jedná o masochysticky laděnou osobnost, není násilí, které bych s chutí v tomto případě použila, rozhodně vhodným řešením …

1. stupeň náročnosti – vcházím do pokoje, Neff se tváří maličko provinile, zjišťuji, že jsou otevřené dveře do ložnice, kde semo tamo zapomenu odložený vzorek granulí či jiné psí poživatiny – Neff od nich ložnici spolehlivě vyčistila - ok, moje chyba …

2. stupeň náročnosti – vcházím do pokoje, Neff se usmívá, pootevřené dveře odkrývají pohled do rozhrabané ložnice – ok, chápu, že jako matka máme hlad, zavřu dveře do ložnice, která již z předchozího dne nenese žádné stopy po jídle či jiných stravitelných věcech  a odcházím do kuchyně, odkud se po 5 min vracím zpět do pokoje, kde můj pohled padá na MOU tašku, která se rozhodně nenachází v poloze, ve které jsem jí 5min před tím opustila – ok, chápu, že jsme zvědavé holky a kontrolujeme, zda si panička nezapomněla někde peněženku – Neff taktně upozorním, že toto už tolerovat nebudu a že se chová jako moc ošklivý pejsek. Neff si myslí svoje a jako výraz nesouhlasu demonstrativně vypije mou šťávu v půllitrovém hrnku s ovečkou Shaun … Začínám přemýšlet, zda i já nemám nějakým způsobem demonstrovat svou nelibost, ale upalovat se mi zatím ještě nechce …

 

3. stupeň náročnosti – opět vcházím do pokoje, opět pohled do převrtané ložnice, ale v tomto případě nacházím paralyzovanou Neff a svou tašku v milostném objetí – aby ne, v útrobách tašky (úplně dole, takže asi tak v tlustém střevě mého vaku) se nachází jablečná müsli tyčinka, která přes svůj uzavřený obal musí neskutečně vonět a lákat nebohou fenu na své potravní feromony – Neff obrací vnitřnosti tašky vzhůru nohama a tyčinku s láskou konzumuje – nutno říci, že si jí rozbalila dokonaleji, než to umí moji 6-ti letí chlapci. V těle i hlavě  mi to začíná vřít, na Neff začínám nepříjemně zvyšovat hlas a z úst mi vylétá přehršle sprostých slov, označující ji Otesánkem, lehkou děvou a jinými ne moc milými věcmi – pomalu mi dochází trpělivost … Neff si z toho nic nedělá a při vypuštění na zahradu, kde se zbavuje zadním otvorem zbytků úlovků z předešlých dní, se jenom usmívá …

 

4. stupeň náročnosti – dopoledne se zdá být pohodové – nejsou nejmenší známky toho, že by se schylovalo k dalšímu psychickému ataku … nechávám se ukolébat pocitem, že se Neff umoudřila. Pro jistotu barikáduji dveře ložnice metr a půl vysokou dřevěnou deskou, která zakryje spolehlivě kliku a odcházím pro děti do školky … Kluci dnes byli hodní, ve školce si i přidali oběd, takže nebudou po příchodu domů prolejzat ledničku a špajz se slovy, že je již čas na svačinku – je to prostě prima den – ani při vystupování z autobusu se žádný z nich nechytá rukou dveří, které se již zavírají a cestou kolem hospody mě netáhnou dovnitř s tím, že jedeme na pívo…

S úsměvem otevírám dveře pokoje … Neff se v bedně vzorně  stará o štěňátka – právě je kojí a čistí prdelky – vypadá, že od mého odchodu jí štěnda plně zaměstnávají – na mě koukne jen tak jedním okem – jako by říkala „Je nějakej problém?“  Skromným pohledem naznačuji, že se ode mně nemá nechat v ničem rušit a otočím hlavu směrem k psacímu stolu, jehož desku z velké části pokrývá monitor s klávesnicí od počítače … V němém úžasu mi klesá spodní čelist – slina nevytéká, neb mi v hubě i trochu vyschlo … Na vrcholku dvoumetrového regálu chybí moje 3 krabičky prášků na tlak a s nimi vše, co stálo v cestě. Krabičky posléze nacházím, sice pozotvírané,  ale pilulky naštěstí v plném počtu a bezpečně ukryté v platíčkách, na zemi. Když poklekám s pulsující vystouplou žílou na čele a chrlím opět sprostá slova, povšimnu si na zemi malých kuliček, zbarvených do odstínů žlutozlatých až červenohnědých – jsou to mé, kdysi zakoupené pudrové perly na líčka od kosmetické firmy Avon – plno je jich zadupáno v koberci a podle mě jich musí být několik i v žaludku Neff – zítra budeme mít asi na zahradě hovno s pěkným zdravíčkem …

Dnes je již jasné, že se nezastaví před ničím ...

Tajně doufám, že ke stupni 5 se s Neff nedohrabem, protože pak už za sebe fakt neručím a je celkem dosti pravděpodobné, že se z našich 3 malých psích sourozenců stanou siroty …

Pro všechny případy si začínám pomalu rozmýšlet nějaké úložné prostory na stropech či z venkovní strany oken, váhám nad koupí trezoru – alespoň malého (na moje léky) a vymýšlím zapeklité číselné kombinace, které v případě jeho pořízení použiji …

Nesmím nic nechat náhodě – Neff je opravdu silný protivník … {#emotions_dlg.ninja}


náhodné foto

Devil of Highland
Devil of Highland Martina a Ivan KALÁBOVI
fundemuka@seznam.cz
U Rybníka 3
58601 Jihlava, CZ
 
tel.: + 420 775 948 932

webdesign pro vašeho pejska by moonbarks